Královský kámen (časté pojmenování Královák) je jedním z vrchů (hor) Javornické hornatiny, která je součástí Šumavských plání.
Na západ od Královského k. horský hřbet obsahuje Ždánov (1064,5) a Chlum (962,4). Nejvyšší horou Javornické hornatiny je blízký Javorník (1065,7) s Klostermannovou rozhlednou.Od Královského kamene je oddělen Kránkotským sedlem (992).
Na vrcholu Královského k. vystupuje kulový skalní útvar tvořený skalní hradbou a mramorovými sruby. Pod skalami se kdysi vyskytovaly četné kamenné proudy a kamenná moře.
Z vrcholu skalní hradby býval daleký rozhled na velkou část Šumavy a Šumavského podhůří (Javor, Roklan, šumavské hřbety v okolí Černé hory u Kvildy, výhled na Sušicko a Horažďovicko.)
Ve stěně blízkého mrazového srubu je vytesán velký skalní oltář (nika) - datováno rokem 1899. Je vyzdoben obrazy svatých a doplněn vytesanými německými nápisy. Opodál se nachází historický mezník s letopočtem r. 1752.
Vrchol Královského k. je křižovatkou značených turistických stezek. Červená značka: Sušice - Královský k. - Stachy - Zdíkov - Vimperk
Modrá značka: K. Hory - Nicov - Královský k. - Klostermannova rozhledna - Javorník - Vacov - Volyně.
Název "Královský kámen ..."
Jednou českého krále a jeho ozbrojenou družinu pronásledoval houf cizího vojska. Mezi Nicovem a Tejmlovem došlo k boji. Král byl poražen a musel rychle uprchnout. Hnal svého koně přes horský hřbet Ždánova, v těch dobách ještě porostlý divokými houtštinami. Král se v nich ukryl mezi kameny, zatímco jeho doprovod prchal dál. Cizí vojska si v zápalu pronásledování ani nevšimla, že král zůstal vzadu. Hnali se dál za prchající královskou družinou. Tak byl král zachráněn. Kamenný blok nad Nicovem dostal od té doby název. Lidé ho pojmenovali Královským kamenem. Stejně tak i celý vrch dostal název Královský kámen. Vypráví se také, že v blískosti kamene kvete jen o dni svaté Barbory čarovný květ. Kdo květinu najde, může získat velké bohatství, které je zde ukryto.
Název "Královský kámen ..."
Jednou českého krále a jeho ozbrojenou družinu pronásledoval houf cizího vojska. Mezi Nicovem a Tejmlovem došlo k boji. Král byl poražen a musel rychle uprchnout. Hnal svého koně přes horský hřbet Ždánova, v těch dobách ještě porostlý divokými houtštinami. Král se v nich ukryl mezi kameny, zatímco jeho doprovod prchal dál. Cizí vojska si v zápalu pronásledování ani nevšimla, že král zůstal vzadu. Hnali se dál za prchající královskou družinou. Tak byl král zachráněn. Kamenný blok nad Nicovem dostal od té doby název. Lidé ho pojmenovali Královským kamenem. Stejně tak i celý vrch dostal název Královský kámen. Vypráví se také, že v blískosti kamene kvete jen o dni svaté Barbory čarovný květ. Kdo květinu najde, může získat velké bohatství, které je zde ukryto.
Proroctví Sibyllina
Podstatněji prořezanější jsou proroctví Sibyllina, která Jirásek shrnuje do dvou kapitol. Ty jsou v
originále tři a vyprávěla je Michalda, královna ze Sáby (neboť v tomto případě je ona naší Sibyllou)
králi Šalamounovi. To se stalo v roce 578 před Kristem, v roce 393 proroctví přeložil do angličtiny
ctihodný Beda, Jan Letter pak léta Páně 1053 do češtiny, v roce 1113 přepsal ... a tak dále.
Skutečným autor nebo alespoň upravovatel finální verze pravděpodobně pocházel z Jižních Čech,
z Táborska nebo Soběslavska, protože ze čtyř měst, která mohou uniknout božímu hněvu, tři pochází
z těchto oblastí: Tábor, Ústí a Soběslav. Čtvrtým je kupodivu Mělník.
K našemu dnešnímu vyprávění patří třetí knihy proroctví, věnovaný zemi nejproslulejší, nejvýbornější
a na chléb nejúrodnější, takže jí rovné daleko nebude. Z dvanáctera varování se ovšem nikdo nepoučí,
v zemi vypukne chaos, rozbroje a malá apokalypsa, kterou završí útok čtyř armád ze čtyř světových stran.
Než armády dorazí k hoře Blaníku, stihnou vyvraždit tři čtvrti obyvatelstva, tedy hříšníků, neboť
spravedlivou čtvrtinu Bůh ukryje v mlze.
U Blaníku se povede dvanáctidenní bitva, která naplní tamní vyschlý rybník krví, načež třináctého dne
vyrazí blanické Boží vojsko a požene nepřítele až ke Kolínu nad Rýnem. Tam se ztratí, přeživší nepřátele
ovšem pobijí Španělé. Kde se tam vzali, o tom už proroctví nevypráví, možná by se dala odpověď nalézt
v legendách španělských.
Blaničtí neuchrání Prahu, kterou ustupující vojska vyplení a poboří, to není chyba velení, ale záměr.
Boží.
Jak je obecně známo, vede blanické vojsko osoba nesporné morální pověsti, Svatý Václav. Je k diskusi,
jestli by jeho místo nezastal skutečný tvůrce české státnosti, jeho bratr Boleslav, ale symbol je symbol a
za symbolem se uhání lépe.
Proč ale Blaník?
Dříve, než se pokusíme nalézt krátkou a nevyčerpávající odpověď, podíváme se po celé zemi.
Blaník totiž
není jedinou posádkou. Armáda, která má tuto zemi zachránit, je dislokována na více než dvaceti dalších
místech.
Kupříkladu v Hadí hoře u Blatné či v hoře Boubín na Šumavě. Nebo v kopci Svidník u Černovic, odkud
prý vyjedou vojáci po stříbrných schodech. Další jihozápadní jednotka se skrývá v Královském kameni
u Kašperských hor.